Model 70:20:10

Model 70:20:10 je rámec rozvoje zaměstnanců, podle něhož se profesionálové učí zhruba ze 70 % praxí přímo při práci, z 20 % interakcí s ostatními (zpětná vazba, koučink, mentoring) a jen z 10 % formálním vzděláváním, jako jsou kurzy. Poměr vychází z výzkumu Morgana McCalla, Michaela Lombarda a Roberta Eichingera z Center for Creative Leadership z 80. let, založeného na dotazování úspěšných manažerů na zdroje jejich rozvoje. Praktické sdělení: formální kurzy jsou jen malým výsekem toho, jak schopnosti skutečně vznikají — strategie L&D by proto měly cíleně navrhovat učení zkušeností a vztahy: náročné rozvojové úkoly (stretch assignments), rotace pozic, strukturovanou zpětnou vazbu, koučovací programy, komunity praxe — místo reflexivní výroby kurzů. Patří sem i kritická poznámka: konkrétní čísla pocházejí z retrospektivních sebehodnocení jediné populace, nikoli z kontrolovaného měření, a výzkumníci varují před zacházením s poměrem jako s přírodním zákonem. Hodnota modelu je směrová, ne aritmetická. V praxi zůstává 70:20:10 jedním z nejcitovanějších rámců firemního vzdělávání a formuje využití moderních platforem: vzdělávací systémy stále silněji podporují oněch 90 % mimo formální kurzy — přes podporu výkonu, sociální funkce, obsah tvořený uživateli a vplétání učení do pracovního procesu.